Mako byl obyčejný vlk jako každý jiný. Bohužel byl vyhnanec ze společnosti. Toužil po smečce. Po jídle.
Pohled třetí osoby:
Už dva týdny nejedl. Bez smečky větší zvěř lovit nemohl, nestačil by na ni a králík? Ten byl na jeho pohublé tělo moc rychlý. Potřeboval jíst. Čenich mu napověděl, kudy jít. Takovou vůni ještě necítil.
Pohublé tělo procházelo rozkvetlou loukou, kde skotačili motýli, včely a různí hlodavci. Jen se na to množství jídla smutně koukl a šel dál. Před ním se objevili různé budovy všech tvarů. Hluk se ozýval všude. Rozum mu říkal, že je to nebezpečné, jenže hlad byl mocnější. Vydal se dále. Procházel temnými uličkami. Vůně se náhle rozplynula. Zmatený vlk se snažil cítit tu vůni znova. Místo vůně ucítil hnusný smrad kouře a alkoholu. Byl v lidském městě.
Vůně se znovu objevila. Byla hned vedle něho. Jak se, ale dostane dovnitř plechové popelnice? Čenichem zkoumal kudy se tam dostat, když se ta věc převrhla. Hned se z ní vysypalo mnoho jídla. Vyhladovělý vlk hned začal jíst na co přišel.
'Hej kluci! Je tu nějaký zvíře! Půjdem ho potrápit!' ozvalo se. Vlk nastražil uši. Smích se ozval slepou uličkou. Mako couval. Před ním se objevili zvířata, které ještě nikdy neviděl. Stáli na dvou nohou. Od pusy jim stoupal kouř. Jeden z nich šáhl po kouři a držel ho v ruce- tedy spíš to byla červená tečka. Natáhl svou ruku k bezbrannému zvířeti. Do jeho kůže se zabodla prudká a horká bolest. Mako bolestivě vyjíkl. Hned na to se ta zvířata zasmála. Taková bolest se opakovala po celé dvě minuty. Mako se svíjel v bolestech v rohu.
Lidé ale vytáhli něco z kapsy. V měsíčním svitu se od toho odrazil záblesk. Nůž. Nůž se zabodl do kůže, kde způsobil otevřenou ránu. Nebohý vlk umíral pomalu a v bolestech..
'Včera večer se našel ubodaný vlk ve slepé uličce u náměstí. Byl napaden. Útočníci se nenašli, policie po nich pátrá. Kdo mohl takovýto zločin udělat?'
Ptá se jeden z lidstva.
Omlouvám se za to že je to tak krátké a nic moc. :/
*Whitewolf
2025 ©